AKTUÁLNÍ PROBLÉMY VYTVÁŘENÍ POVLAKŮ TYPU DUPLEX NA PODKLADECH ZINKOVANÝCH PONOREM

1. ÚVOD

Duplexní systém je všeobecně uznávanou technologií protikorozní ochrany oceli, s největší životností mezi používanými metodami ochrany ocelových součástí, zvláště při využití v atmosférických podmínkách. Spojení vlastností zinkového povlaku a povlaku nátěrového systému dovoluje značně prodloužit dobu využití celého systému až na 100 let. Díky dodatečnému použití organických povlaků na pozinkovaném povrchu plechů a ocelových konstrukcí nastává radikální snížení rychlosti degradace zinkových povlaků  (1,2 až 2,5 krát) [1,2].

Nátěr oceli pozinkované ponorem má mnoho výhod:

• - Prodloužení doby životnosti antikorozního zabezpečení (bylo zjištěno, že systémy duplex zajišťují životnost 1,5 až 3-krát vyšší než samostatné zinkové povlaky)
• - Zvýšení možností využití zinkového povlaku v prostředí s hodnotou pH mimo oblast 6-12, kde je její využití nevhodné s ohledem na zrychlenou korozi
• - Estetické důvody - zinkový povlak má nestejnorodou kovově-šedou barvu - díky nátěru existuje možnost volby barvy povrchu ze široké palety RAL
• - Bezpečnostní důvody - využití varovných nátěrů na sloupech vysokého napětí, nebo vysokých konstrukcích
• - Omezení pronikání sloučenin zinku do prostředí, zvláště do půdy a vody, spojené se zpřísněním předpisů v Evropě týkajících se obsahu kovů ve vodách různého původu a určení (tzv. Vodní direktiva z r.2000) [3,4] a odpovídajícím jim domácím předpisům [5-7].

Zinkový povlak jako podklad pro nátěr

Díky spojení ochranných vlastností zinkového povlaku a povlaku nátěrového systému získáváme velmi dobré užitkové vlastnosti a měřitelné ekonomické efekty. Avšak nátěr zinkových povlaků přináší jisté obtíže spojené se získáním správné kvality nátěrového povlaku na pozinkovaném povrchu, což se nejčastěji projevuje ztrátou přilnavosti (obr.1), puchýřkováním, podpovlakovou korozí, delaminací  nebo snížením tloušťky vrstvy nátěrového systému. Tyto problémy jsou výsledkem jak stavu zinkových povlaků, tak i nevhodné přípravy podkladu před nátěrem, nebo nesprávného výběru nátěrových systémů [10-21].

Obr.1 Ztráta přilnavosti povlaku nátěrového systému na oceli pozinkované ponorem (obr. M.Nowicka-Nowak, Weronika Piskała)

Přilnavost povlaku nátěrového systému k pozinkovanému povrchu oceli je výsledkem vlastností oceli jako vstupního materiálu pro zinkování, parametrů procesu zinkování ponorem [22,23] a eventuálních změn vlastností zinkového povrchu vyplývajících z jejího stárnutí. Stále ještě přetrvává názor, že je nejlepší natírat zestárlý zinkový povlak. Stárnutí má vliv na adhezi lakových povlaků do zinkových povlaků, což je výsledkem změn stavu  povrchu zinku, v závislosti na období a podmínkách stárnutí [16,19,24-28]. Po vytvoření zinkového povlaku zinek reaguje s kyslíkem ze vzduchu a po uplynutí 24 až 48 hodin od nanesení na ocel se jeho povrch pokrývá oxidem zinečnatým. Dále pak se oxid zinečnatý vlivem vlhkosti mění na hydroxid zinečnatý. Oxid i hydroxid zinečnatý reagují s CO₂ ze vzduchu a vznikají uhličitany zinečnaté. Vzniklé v poslední etapě koroze uhličitany zinečnaté mají dobrou přilnavost k povrchu. Tvoří kompaktní a hrubý povrch, ke kterému mají povlaky dobrou přilnavost. Avšak s ohledem na přítomné v atmosféře nečistoty, jako jsou SO₂ a chloridy, mohou na povrchu zinku vznikat ve vodě rozpustné sírany a chloridy zinečnaté, které oslabují přilnavost povlaků nátěrových systémů a způsobují vznik celé řady vad (puchýřky, delaminace a pod.). Přítomnost v produktech koroze zinku síranových iontů byla zjištěna dokonce ve venkovském ovzduší [26].

Procesy, které probíhají zároveň v době zinkování, tak i v době stárnutí zinkových povlaků, podmiňují adhezi lakových povlaků, a tím pádem mají vliv na ochranné vlastnosti duplexního systému. Různorodost procesů způsobuje, že zinkové povlaky nadále tvoří tzv. „kritické podklady" pro nátěr, i přesto, že na trhu jsou dostupné barvy speciálně předurčené pro nátěr tohoto typu povlaků. V praxi se setkáváme s mnoha vadami povlaků nátěrových systémů nanesených na zinkové povlaky včetně snížení životnosti systému duplex, jejichž příčinou je nedostatečná znalost jevů probíhajících na hranici zinkový povlak/nátěr, v závislosti na procesu zinkování, který je v každé zinkovně trochu jiný (složení lázně a parametry procesu zinkování), druhu oceli a způsobu předúpravy oceli před zinkováním, druhu povlakového materiálu.

Význam přípravy povrchu před nátěrem a správný výběr barev

Nejlepší metodou zajištění dobré přilnavosti a odolnosti proti korozi duplexních povlaků  je vhodné zpracování podkladu před nátěrem. Za účelem získání vyžadované čistoty a drsnosti podkladu se často používá mechanické metody přípravy povrchu, např. sweepování, avšak nesprávné ometání brusivem také může způsobit problémy s vytvořením správného a účinného povlaku.

 Nyní jsou velmi často pozinkované povrchy podrobovány procesům fosfátování, avšak po tomto procesu je třeba důkladně dodržovat doporučené doby nátěru, a kvalita povlaku závisí na přesnosti procesu oplachování po odmašťování nebo fosfátování. Základním problémem se získáním odpovídající antikorozní ochrany oceli při použití systému duplex je správný výběr barev pro nátěr zinkových povlaků. V souladu s normou PN EN ISO 12944 - 5 pro tento druh podkladu jsou doporučovány tyto druhy nátěrových systémů:

• - vinylové,
• - epoxidové vytvrzované polyaminy,
• - akryluretanové vytvrzované alifatickými polyizokyanáty,
• - epoxid-polyuretanové.

Vady spojené s nevhodným výběrem nátěrového systému jsou loupání povlaků nátěrů vyplývající ze zmýdelňování se alkydových povlaků, migrace zvláčňovadla ze základního povlaku způsobující nedostatek přilnavosti dalšího povlaku, tvorba kráterů na povlaku práškových barev, vznik puchýřů a delaminace povlaků způsobená reakcí produktů stárnutí zinku na povlaky nátěrových systémů, nevhodné provedení aplikace nátěrových systémů.

Přesto, že v mnoha případech využití zinkování ponorem tvoří postačující ochranu před korozí a přes výše vyjmenované  problémy, dodatečné krytí ocelových konstrukcí nebo jednotlivých částí, nátěrovými antikorozními systémy, je stále více využívané [1,2]. Příkladů využití  systemů duplex je velmi mnoho,  m.j. v stavebnictví, v silniční dopravě, v  energetice. Oba antikorozní systémy - zinkové a nátěrové povlaky - se navzájem dokonale doplňují. Za ochranným účelem se natírají např. stožáry energetické, osvětlení, trakční, mostní konstrukce, elevační plechy, ohrazení  (obr.2). Nátěrovými systémy se rovněž natírá mnoho drobných detailů  za ochranným a zároveň dekoračním nebo informačním účelem.

Struktura zinkového povlaku

Zinkování ponorem tvoří základní technologii vytváření zinkových povlaků. Zinkové povlaky účinně zabezpečují povrchy drátů, plechů, a ocelových trubek vystavených působení atmosférických faktorů. Používají se pro ochranu částí stavebních konstrukcí a trubek pro přepravu teplé i studené vody. Svařitelné a způsobilé pro hluboké lisování ocelové pozinkované plechy tvořené podle speciální technologie jsou využívány pro výrobu částí automobilových karosérií. Zinkové povlaky využívané v motorismu jsou díky doplňkovému tepelnému zpracování (Galvanealing), dobrým podkladem pod povlaky nátěrových systémů a značně prodlužují životnost chráněných částí.

Povlak získaný na oceli v zinkovací lázni je vytvořen z přechodné vrstvy (difúzjní, slitinové) a vnější vrstvy h. Difúzní vrstva se skládá z intermetalických fází se soustavy železo-zinek: G/G_1, δ₁ a z narůstajících na povrchu metalizované slitiny železa v zinkovací lázni v souladu se zakony difúze a rozpouštění [1,8]. Struktura přechodné vrstvy odpovídá za dobrou přilnavost zinkového povlaku k podkladu a také za odolnost povlaku proti korozi. Vnější vrstva se skládá z fáze h, tvoří tuhý roztok železa v zinku. Tato vrstva zajišťuje odolnost zinkového povlaku v počátečním období využití v korozních podmínkách a je odpovědná  za adhezi nátěrových povlaků v případě vytváření  duplexních systémů.

Nepříznivý vliv na průběh  reakcí, jaké probíhají v procesu zinkování ponorem, a strukturu  povlaků má křemík vyskytující se v oceli. Při zinkování oceli obsahující nevhodný obsah křemíku existuje riziko, že reakce železo-zinek proběhne mimořádně silně a účast přechodné vrstvy (zvláště křehké fáze z) v zinkovém povlaku bude vyšší než normálně. Projevuje se to nadměrným růstem a nestejnorodností přechodné vrstvy a také nedostatečnou přilnavostí zinkového povlaku k oceli, což v konečném výsledku zhoršuje ochranné vlastnosti. V krajním případě se může stát, že zinkový povlak bude sestaven pouze z přechodné vrstvy Fe-Zn. Tohoto jevu si můžeme všimnout zvláště tehdy, když obsah křemíku v oceli je v rozmezí: od 0,03% do 0,12% (tzv. Sandelinův efekt), a také při obsahu křemíku vyšším než 0,2% [1,8,9]. V těchto případech je zinkový povlak nejčastěji matně-šedy, drsný, křehký a choulostivý na mechanické poškození.

Struktura přechodné vrstvy a tloušťka vnější vrstvy má vliv na konfiguraci povrchů zinkových povlaků. Dobrá přilnavost lakových povlaků k zinkovému povlaku a dlouhodobá ochrana oceli proti korozi s využitím systému duplex je podmíněna vytvořením stejnorodého,  dobře přilnavého k podkladu zinkového povlaku s příznivou tloušťkou vrstev.

2. PROVÁDÉNÍ ZKOUŠEK

Účelem provedených zkoušek bylo určení závislosti mezi strukturou zinkových povlaků a adhezí povlaků nátěrových systémů a ochrannými vlastnostmi celého systému duplex.

Ke zkouškám byly vybrány tři druhy oceli s různým obsahem křemíku: 0,02% (nízkokřemíková ocel), 0,035% (Sandelinová oblast) i 0,27% (ocel s vysokým obsahem křemíku). Vzorky oceli byly zinkované ponorem při teplotě 450°C (tradiční proces) a při teplotě 550°C (vysokoteplotní proces HT-HDG). Doba ponoru v obou případech činila 5 minut. Po vynětí z lázně byly vzorky chlazeny na vzduchu.

V souladu se směrnicemi normy PN EN ISO 12944-5 jako vnější vrstva systému duplex byl vybrán nátěrový systém opírající se o kopolymer PVC a akrylátovou pryskyřici předurčenou pro nátěr pozinkovaných povrchů  a ocelových  konstrukcí různého druhu. Nátěr byl aplikován na pozinkované a odmaštěné ocelové destičky v době  do 48 hodin po procesu zinkování.

Obr.2 Využití systémů duplex v  energetice a transportu (fot. Kromiss-Bis, M.Nowicka-Nowak)

Za účelem určení vlivu struktury zinkových povlaků na oceli na ochranné vlastnosti duplexního systému v závislosti na druhu oceli určené pro zinkování s různým obsahem křemíku, byly provedeny zkoušky mikrostruktury povlaků na světelném mikroskopu MeF-2 Reichert. Byla rovněž určena adheze povlaků nátěrových systémů k pozinkovanému podkladu oceli a v době expozice vzorků v podmínkách korozních komor v souladu s PN EN ISO 6270-2 a PN EN ISO 4624. Jako korozní prostředí byla při zkouškách využita atmosféra s proměnnou vlhkostí a teplotou. Podrobné podmínky korozního testu jsou představeny v tabulce č.1 .

Tloušťka povlaku byla měřena přístrojem pro měření tloušťky, Minitest 4000, Elektro-Physik, Koln, Germany, nedestruktivní metodou podle PN-EN ISO 2808:2008 „Barvy a laky. Označování tloušťky povlaku".

Tabulka 1. Kondenzační atmosfera pro zkoušky

3. VÝSLEDKY A DISKUZE

Kvalita zinkových povlaků, především jejich lesk, hladkost, drsnost, přilnavost, je různá a zavisí na chemickém složení těchto oceli; zvláště na jejich obsahu křemíku, uhlíku a nečistot fosforu a síry. Pro proces zinkování oceli je křemík v praxi dominantním prvkem v rozsahu  intenzifikace reakce mezi železem a zinkem. Avšak zásadní podmínkou získání jasného, hladkého a stejnorodého zinkového povlaku je výběr oceli podle chemického složení v souladu s níže uvedenými požadavky. Obsah křemíku v oceli předurčené pro zinkování v roztaveném zinku musí být nižší než 0,03 % nebo být obsažen v rozmezí od 0,12 do 0,25%.

Vzhled zinkovaných povlaků získaných v tradičním procesu a vysokoteplotním je znázorněn na obr.. 2 a 3. Zinkové povlaky získané na oceli s různým obsahem křemíku: 0,02% (nízkokřemíková ocel, pod Sandelinovou oblastí), 0,035% (ocel ze Sandelinové oblastí) a 0,27% (vysokokřemíková ocel nad Sandelinovou oblastí) se mezi sebou líšily vzhledem a strukturou. Zinkové povlaky získané na oceli obsahující 0,02% i 0,27% byly jasné, lesklé se strukturou připomínající plást medu. Na vzorcích oceli s nízkým podílem Si získaná faktura je drobnější. V případě vzorků oceli s obsahem 0,035% Si, čili ocel z tzv. Sandelinové oblasti zinkové povlaky byly jasné, lesklé, ale povrch byl nestejnorodý, drsný.

Následkem provedení metalografických pozorování na světelném mikroskopu byla zjištěna struktura zinkových povlaků před nanášením povlaku nátěrového systému a zkoušky její adheze k pozinkovanému podkladu. Charakteristické struktury příčného průřezu povlaků získaných v zinkovací lázni v procesu tradičním a vysokoteplotním jsou znázorněny na obr. 4 a 5.

  Obr.2 Vzhled povlaků získaných v procesu zinkování při teplotě 450ºC.

  Obr.3 Vzhled povlaků získaných v procesu vysokoteplotního zinkování 550ºC.

  Obr.4 Struktura povlaků získaných v procesu zinkování při teplotě 450ºC

  Obr.5 Struktura povlaků získaných v procesu vysokoteplotního zinkování 550ºC.

Vzhled příčného průřezu zinkových povlaků získaných na ocelových vzorcích dovoluje zjistit, že se stavba povlaku mění v závislosti na obsahu křemíku v podkladu. Na oceli pod Sandelinovou oblastí (0,02% Si) povlaky mají pravidelnou stavbu intermetalických fází Γ, δ₁ a ζ a vnější vrstvy η. Na podkladu ze Sandelinové oblasti (0,035% Si) má povlak značně rozšířenou  difúzní vrstvu. Ve struktuře si lze všimnout rozšířené vrstvy fáze ζ s kompaktní stavbou a  rovnoměrnou  tloušťkou. V povlaku si lze všimnout značného snížení tloušťky  fáze δ₁.  Difúzní  vrstva povlaku dosahuje skoro na povrch povlaku a vnější vrstva je velmi tenká. U vyššího obsahu křemíku (0,27% Si) povlak má vícefázovou stavbu utvořenou intermetalickými sloučeninami Fe-Zn, ale chybí viditelná vrstevnatá stavba. Působení křemíku obsaženého v podkladu způsobuje, že se v povlaku tvoří hrubé krystaly fáze ζ. Fáze ζ je pokryta tenkou vnější vrstvou η. Na snímcích povlaků je zřetelně viditelný příznivý vliv vysokoteplotního zinkování na  pravidlovost stavby zinkového povlaku a omezení vlivu  Si na růst difúzní vrstvy.

Obtíže při nátěru povrchů pozinkovaných ponorem spočívají v získání správné kvality nátěrového krytí. S tím je spojena ztráta přilnavosti povrchu nátěrového systému, vznik puchýřků, snížení tloušťky a trvanlivosti. Ve studii se rozhodlo o použití rozpouštědlového nátěrového systému, opírajícího se o kopolymer PVC a akrylátovou pryskyřici PVC-AY, obsahující aktivní antikorozní pigmenty. Tloušťka lakových povlaků činila 150-180 μm.

Po provedení zkoušky přilnavosti povlaků odtrhem je možné konstatovat, že povlak nátěru nanesený na pozinkovaný povrch  je charakteristický svou velmi dobrou přilnavostí k podkladu. Výsledky zkoušek adheze zobrazující tendenci změn přilnavosti nátěrových povlaků k zinkovaným povlakům během vystavení proměnlivým podmínkám mokro/sucho jsou znázorněny na obr. 6

  Obr.6 Tendence změn přilnavosti lakových povlaků k zinkovým povlakům získaných v zinkovací lázni v tradičním procesu (a) a vysokoteplotním (b) v době vystavení proměnlivým podmínkám mokro/sucho

Nejvyšší výchozí přilnavostí a udržení přilnavosti v době vystavení proměnlivým podmínkám mokro/sucho se charakterizují povlaky nátěrových systémů kladené na zinkový povlak vytvořený na oceli s vysokým obsahem křemíku. Dobrým uchováním přilnavosti v době zkoušek v komoře, ale o trochu nižší výchozí přilnavostí se charakterizují nátěrové povlaky kladené na nízkokřemíkovou ocel (0,02% Si). Nejvyšší pokles přilnavosti v době zkoušek v komoře byl zpozorován v případě vzorků na oceli ze Sandelinové oblasti.

Výsledek stanovení přilnavosti odtrhovou metodou závisí na mnoha činitelích (m.j. kvalitě lepidla, tloušťce podkladu), v souvislosti s čím by se ho nemělo brát jako absolutní veličinu, charakterizující skutečnou přilnavost k povlaku. Lze ale touto metodou určit odhadní přilnavost a také srovnávat přilnavost různých povlaků.

V předpokládané době zkoušek v podmínkách mokro/sucho na lakových povlacích nebyla zjištěna tvorba puchýřků,  podpovlaková koroze ani žádné jiné korozní poškození.

4. ZÁVĚR

Trvanlivost duplexního systému závisí hlavně na přilnavosti povlaku nátěrového systému k zinkovému povlaku, který zase závisí na stavu pozinkovaného povrchu. Procesy, k jakým dochází zároveň v době zinkování, jak i v době stárnutí zinkových povlaků, podmiňují adhezi nátěrových povlaků, a tím pádem mají vliv na ochranné vlastnosti systému duplex. Na povrchové vlastnosti zinkových povrchů má vliv celá řada činitelů, jako jsou parametry procesu zinkování a chemické složení zinkovací lázně, a také složení oceli (zvláště obsah křemíku).

Různorodost parametrů procesu zinkování ponorem má za následek různorodost vlastností a parametrů získávaných pozinkovaných povlaků, majících vliv na adhezi  polymerového povlaku. Chybí plná kontrola nad těmito parametry, což způsobuje, že se v půmyslové praxi setkáváme s vadami povlaků nátěrových systémů, kladených na pozinkovaném povrchu. Projednávané povlaky patří do tzv. „kritických podkladů" pro nátěr a jevy jako jsou  podpovlaková koroze, delaminace nebo tvorba puchýřků způsobují snížení antikorozní trvanlivosti systému duplex, i pro dostupné na trhu nátěry speciálně určené pro nátěr projednávaných povlaků. Příčinou toho je nedostatečné poznání jevů, ke kterým dochází na hranici zinkový povlak /lakový povlak podle druhu procesu zinkování (chemického složení lázně parametrů samého procesu zinkováni), druhu a způsobu přípravy oceli před zinkováním a polymerového povlakového  materiálu.

V průběhu zkoušek největší pokles přilnavosti lakových povlaků v době vystavení korozi byl pozorován v případě vzorků na oceli ze Sandelinové oblasti, přičemž získání zinkových povlaků ve vysokoteplotní lázni zlepšuje zachování přilnavosti povlaků nátěrových systémů. Prováděny jsou další zkoušky za účelem poznání závislosti přilnavosti nátěrových povlaků na povrchových vlastnostech zinkového povlaku, m.j. na složení podpovrchové vrstvy a volné povrchové energie.

REFERENCE

1. P.Maass, P. Peissker, Cynkowanie ogniowe, Agencja Wydawnicza „Placet", Warszawa 2007, 280
2. van Eijnsbergen, J.F.H.: Duplex Systems: Hot-dip Galvanizing plus Painting, Elsevier Science Inc., 1994
3. A. Hulsmann, "European Union regulation on heavy metals in water", UN/ECE Workshop on Relase of heavy metals due to corrosion of materials, 13-14 May 2003, Munich
4. J. Kobus, "Korozja cynku a środowisko", Ochr. Kor., 10 (2005) 320-323.
5. Rozporządzenie Ministra Środowiska z dnia 9 września 2002 r. w sprawie standardów jakości gleby oraz standardów jakości ziemi (D. U. z 2002 r., Nr 165, poz. 1359)
6. Ustawa Prawo Wodne z dnia 18 lipca 2001 (Dz. U. z 2005 r. Nr 239, poz. 2019)
7. Rozporządzenie Ministra Środowiska z dnia 23 lipca 2008 r. w sprawie kryteriów i sposobu oceny stanu wód podziemnych (D. U. z 2008 r., Nr 143, poz. 896)
8. A. Tatarek: Analiza zjawisk zachodzących na granicy ciało stałe-ciecz podczas procesu cynkowania zanurzeniowego. Rozprawa Doktorska. Politechnika Śląska. Katowice, 2007
9. P. Liberski i in., "Badania kinetyki początkowego stadium powstawania zanurzeniowych powłok cynkowych na stopach żelaza z różną zawartością krzemu", Ochrona przed Korozją, 4 (2007) 173
10. I. Cabanelas i in., "Influence of galavanised surface state on the duplex systems behaviour", Cor. Sci., 49 (2007) 1816-1832
11. M. Bjordal i in., "Quality criteria of powder coated HDG steel in corrosive environment", Progr. Org. Coat.., 56 (2006) 68-75
12. W. Trabelsi i in., "Electrochemical assessment of the self-healing properties of Ce-doped silane solutions for the pretreatment of galvanised substarte", Progr. Org. Coat.., 54 (2005) 276-284
13. B. del Amo i in., "Performance of coated steel systems exposed to different media. Part I. Painted galvanized steel", Progr. Org. Coat., 50 (2004) 179-192
14. A. Collazo i in., "Evaluation of environmentally friendly paints over weathering galvanised steel", Cor. Sci., 46 (2003) 197-210
15. . C. Pérez i in., "Comparative study between galvanised steel and three duplex systems submitted to a weathering cyclic test", Cor. Sci., 44 (2002) 481-500
16. D. Hamela, M. Zubielewicz, "Kiedy malować stal ocynkowaną ogniowo?", Kalej. Bud, 4 (2001) 14-16
17. M Zubielewicz, D. Hamela, "Stal ocynkowana ogniowo po różnym okresie starzenia jako podłoże do malowania", VIII Konferencja Naukowo-Techniczna ANTYKOROZJA'2000, Ustroń Jaszowiec, 22-24.03.2000.
18. C. Hare, „Coating Problems on Zinc Substrates", J. Protect. Coat. Linings, 10(1998)17-37
19. P. Merono i in., "Painting of weathered hot-dip galvanised steel: its behaviour in cyclic ageing chamber", Surf. Coat. Int., 1 (1995) 30-35
20. . L. Hernández i in., "Dry and Wet Adhesion Testing of Coatings on Galvanized Steel", J. Protect. Coat. Linings, 1 (1994) 21-35
21. M. Gómez i in., "Painting of weathered galvanised steel", Surf. Coat. Int., 1 (1994) 20-22.
22. D. Derewnicka-Krawczyńska, "Rozwój korozji wżerowej pod powłokami cynkowymi nakładanymi zanurzeniowo na przykładzie przeprowadzonych ekspertyz:, Ochr. Kor., 10 (2006) 322-324
23. J. Kobus i in., "Problemy określenia wymagań technicznych dla powłok cynkowych zanurzeniowych stosowanych w systemach duplex", Inż. Pow., 2 (2007) 39-47
24. I. Odnevall, C. Leygraf, J. Electrochem. Soc., 138 ( 1991 ) 1923
25. J. L. Friel: Corrosion, 42 ( 1986 ) 422
26. W. J. van Ooij, A. Sabata, Corrosion, 46 ( 1990 ) 162
27. A. Amirudin, D. Thierry: Progr. Org. Coat. 28 ( 1996 ) 59
28. M. Zubielewicz, D. Hamela, "Przyczepność powłok lakierowych do stali ocynkowanej ogniowo w zależności od stanu jej powierzchni", Workshop „Duplex Systems and Coatings with Low Content of Organic Volatile Compounds. Application, Protection, Properties and Impact to the Environment", Warszawa, 26 - 27. 04. 2004, Mat. Konf. s. 101-104
 

Děkujeme pořadatelům 15. konference Žárového Zinkování za souhlas s uveřejněním.