ENERGETIKA – ŠANCE I PRO ŽÁROVĚ POZINKOVANÉ OCELOVÉ KONSTRUKCE

Do rozvoje a obnovy přenosové soustavy a distribučních sítí jen v České republice musí připlout v nejbližších letech desítky miliard korun, důvodem je především rozmach obnovitelných zdrojů energií (OZE) a především větrné energetiky v celé Evropě. Celkem se jedná ze zdrojů ČEZ a ČEPS o 180 miliard korun!!!, a to do roku 2020.

Nutné investice

Již v roce 2015 by měl totiž činit výkon z větrných elektráren 150 000 MW, což je důsledek rozhodnutí Rady Evropské komise z 19. února 2009 o masivní podpoře větrných elektráren v celé Evropě. Velká část vyrobené sice „čisté" leč velice nestabilní energie z větru se přelije přes území Česka. To nečekal nikdo dokonce ještě ani před 4 lety, kdy první studie německých odborníku (DENA study) signalizovala možné problémy vyplývající z obrovského nárůstu výkonů ve větrných elektrárnách na severu Německa. Máme stále jen kusé informace o plánech Německa, které hodlá energii vyrobenou z větru exportovat ve velkém do Rakouska pro tamní přečerpávací elektrárny a výhledově výkon navyšovat. Bez přijetí aktivních technických opatření na posílení přenosové soustavy ČR může docházet k problémům, k přetížení a výpadkům proudu. V listopadu 2008 byla naše přenosová soustava na hraně svých možností.

Vzhledem k tomu, že životnost přenosové soustavy (obvykle okolo 40 let) se pomalu naplňuje a navíc dochází ke změně požadavků na soustavu z čistě národní sítě na klíčovou součást transevropské dopravní cesty, bude potřeba v následující dekádě přistoupit k významným a mohutným investicím. V této době také dojde k zásadní obnově velké části dožilých elektráren (které mají dnes stáří mezi 30 a 40 lety) a část z nich bude nenávratně odstavena, jiná část pak nově vybudována.

Jednotlivá zařízení distribuční sítě jsou vybírána, projektována a osazována podle požadavků na ně kladených. Jde o hledisko bezpečnostní, které posuzuje spolehlivost, pak hledisko zákonné, což je dodržováni platných předpisů, a hledisko esteticko-ekologické. V rámci tohoto hlediska jde o minimalizaci negativních vlivů na faunu a floru, dále pak bezpečnou likvidaci odpadů, použiti ekologických materiálů, dále pak možnosti minimalizace negativních vlivů na krajinný ráz, např. instalace zemních kabelových vedeni nebo izolovaných nadzemních vedeni (zmenšení ochranných pásem a průseků), a samozřejmě hledisko ekonomické čili návratnost, efektivnost a životnost.

Podle nejnovější strategie se počítá jen na rozvoj stávající přenosové soustavy s částkou 0,9 miliard ročně a 0,9 až 1,1 miliardy pro obnovu vedení za rok. Stávající česká síť byla postavena v letech 1956 až 1980 s tím, že do konce roku 1970 se postavilo téměř 70 % délky vedení 400 kV. V roce 2010 bude přes 40 % vedení za minimální technickou životností 40 let. V době výstavby řady vedení byla přitom plánována životnost prvků vedení pouze 30 let. Délka vedení činí cca 3 400 km a ročně se plánuje obnovit 140 kilometrů 400 kV sítě. Z hlediska kapacity přenosových zařízení přenést požadované množství proudu i v budoucnosti je to však již horší. Česká soustava byla totiž budovaná jako čistě národní přenosová síť. Vyžadovalo se po ní zejména zajištění dálkových přenosů uvnitř státu, s omezenými dodávkami pro sousední státy, a samozřejmě spolehlivě řízení provozu. Před 30 až 40 lety, kdy se většina české soustavy postavila, nikdo nečekal, že se jednou staneme tranzitní zemi pro přenos obrovských výkonů.

Na problematiku přenosové soustavy logicky navazuje oblast distribučních sítí. Nastává doba, kdy je potřeba přistoupit i k masivní a zásadní obnově a rozvoji distribuční soustavy. V letošním roce se ČEZ distribuce dostane nad úroveň desíti miliard, do roku 2020 by se investice do rozvoje a obnovy mohly vyšplhat v součtu celkem na 130 miliard korun.

Škoda, že rozhodnutí o masivních investicích přichází v době, kdy naplno propukla ekonomická krize. Přístup k úvěrům bank bude zřejmě složitější, restriktivní přístup k úvěrům bude přetrvávat. Bude potřeba využít pro rozvoj soustavy a sítí i finance z různých fondů z Evropské unie.

Šance pro dodavatele - katalog dodavatelů

A to vše je obrovská šance pro dodavatelské firmy. Prvním krokem je registrace do databáze společností ČEPS a ČEZdistribuce. V každém oboru činnosti se vyskytuji firmy profesionální a společnosti „ostatní". Například ČEZdistribuce disponuje katalogem prověřených dodavatelů, který je otevřený v obou směrech. Zájemci o vstup musí disponovat proškolenými specialisty v oboru, musí vyplnit kvalifikační dotazník a předložit potřebné certifikáty. Poté ČEZdistribuce přistoupí k realizaci pilotního projektu, kdy firma pod zvýšeným dozorem a kontrolou svých specialistů představí svou úroveň. Ověří si implementaci zásad kvality, naplňování norem a dodržováni pravidel bezpečnosti práce, teprve pak se rozhodne o zařazení do katalogu. Jde o časově náročný proces, ale jako držitel licence na distribuci, který je odpovědný za plynulost dodávek elektrické energie, si nemůže firma dovolit hazardovat s kvalitou a vzít do katalogu ihned každého bez ověření.

V současné době je v katalogu ČEZ evidováno zhruba 390 projekčních firem a 430 montážních společnosti. V rámci akce ČEZ proti krizi existuje šance katalog rozšířit. Je faktem, že v posledních letech jsme se někdy dostávali do situací, kdy jsme měli kapacity dodavatelských firem naplněny ze 100 %. Především v oblasti projektování.

Atmofix, lak nebo žárový zinek?

Zajímavou informací pro firmy z oboru žárového zinkování je to, že prozatím ČEPS ustoupili od stožárů z materiálu Atmofix, nyní preferuje stožáry žárově pozinkované nebo lakované. Lakujeme nazeleno, aby byla veřejnost, citlivá na narušení rázu krajiny, alespoň částečně uspokojena. Atmofix ale ČEPS nezatracuje, principiálně slouží dobře, plánujeme sanace především v oblasti spojů.

ČEPS zatím nepoužívá jiný typ než příhradové konstrukce. Existuji i alternativy, například betonové konstrukce stožárů nebo - jako na Islandu - pozinkované stožáry podobné těm, které vidíme na sjezdařských tratích. Ty se ale používají především proto, aby byly odolnější proti případným lavinám.

Přenosová soustava ČR je v porovnání s mnohými zeměmi v Evropě v poměrně dobrém stavu, a to jak z hlediska stáří a stavu prvků, rozvodů a transformátorů, tak i z pohledu řídicích systémů. Dokonce i z hlediska propojovacích kapacit vysoce převyšuje požadavky stanovené Lisabonskou strategii. Ta stanovuje minimální kapacitu propojení (tedy schopnosti vyvážet nebo dovážet elektřinu) na úrovni 10 % špičkové národní spotřeby. V případě ČR je to vice než dvojnásobek.

AF POWER agency a.s., stanislav.cieslar@afpower.cz

Děkujeme pořadatelům 15. konference Žárového Zinkování za souhlas s uveřejněním.

administrace serveru